Jak se žije v „bezpečné bytové jednotce“ v americkém vězení?

Bezpečná bytová jednotka nebo omezené bydlení, tak se v USA nazývají izolační vězeňské cely o ploše 2x3 metry. Vybavení je minimalistické – postel, stůl a umyvadlo. Okno je spíše vzácností. Jací vězni se do nich stěhují? Třeba ti, co neuposlechli rozkazů dozorců.

Ano i to stačí, aby vězeň skončil v cele, která ho má izolovat od jakékoliv lidské interakce, od slunečního svitu a čerstvého vzduchu a v konečné fázi také od zdravého rozumu. Americká vězeňská služba tvrdí, že tyto izolační buňky jsou pouze pro ty nejnásilnější vězně. Praxe je ovšem jiná.

Steven strávil v takovéto cele 4 roky. Mimo ni mohl chodit na 90 minut denně, a to na prostranství, kde bylo možné udělat na každou stranu osm kroků. Což bylo mimochodem o šest více, než je možné udělat v cele. Od okolního světla ho dělila vysoká zeď a pohled na oblohu stínila mříž. Jedl, spal a přemýšlel. „Jste uvízlí v cele se všemi svými myšlenkami a není nikdo, s kým byste o nich mohli mluvit. Z toho se můžete rychle zbláznit,“ popisuje. Žádný pracovní program, žádný pokus o nápravu nebo začlenění.

To všechno jako trest za rvačku se spoluvězněm a plivanec dozorci do tváře. Bylo mu 25 let. Po čtyřech letech byl propuštěn se dvěma sty dolary v kapse. "Neměl jsem žádné pořádné oblečení, žádné přátele, žádnou práci, žádné dovednosti, nic.“ popisuje Steve. Uchýlil se tedy k drogám. Jeho příběh však končí šťastně. Ze závislosti se nakonec dostal, v současné době žije v Kalifornii, má manželku a dítě a také se zapsal ke studiu na univerzitě v Berkley.

(Izolační cela v kalifornském vězení Pelican Bay)

Příběh velké většiny vězňů, kteří strávili roky nebo dokonce i desetiletí v izolaci ovšem happyendem nekončí. Mnozí zažívají extrémní hubnutí, vyvíjí se u nich úzkost, deprese nebo paranoia. Mnozí také trpí sebevražednými sklony a mnozí sebevraždu nakonec spáchají. Podle statistik jsou sebevraždy vězňů držených v izolaci mnohem častější než u běžné vězeňské populace.

Vězni, kteří tráví dlouhé roky v izolacích bez jakéhokoliv lidského kontaktu, nepočítáme-li několik málo slov s dozorci, jsou poté přímo z těchto klaustrofobických cel propouštěni na svobodu. Bez jakékoliv snahy o rehabilitaci a jejich opětovné začlenění do společnosti. S pár dolary v kapse, s psychickými a fyzickými problémy jsou vyhozeni na ulici. Odkud vede nejkratší cesta zase zpátky do vězení. "Zločin jev USA skutečným problémem a orgány mají odpovědnost za to ho řešit. Nicméně pohřbívat lidi v těchto krutých podmínkách zjevně není odpověď, "podotýká Tessa Murphy z Amnesty International.

Podle Juana Mendeze, zvláštního zpravodaje OSN pro otázky mučení by měly být tyto izolační cely používány pouze pro nejvážnější případy a na co možná nejkratší dobu. Dále požaduje absolutní zákaz posílat do izolace mladistvé a mentálně postižené.

Za poslední roky tlak aktivistů a některých zákonodárců přinesl několik reforem, přesto je v současné době v nelidských podmínkách izolačních cel drženo asi 80 tisíc lidí ve 40 zemích USA.