Egypt: Sexuální obtěžování na ulici a týrání doma

„Realita je taková, že ženy a dívky v Egyptě čelí všudypřítomnému fyzickému a sexuálnímu násilí, ve všech oblastech života. Doma jsou mnohé z nich vystaveny bití, agresi a týrání ze strany manžela a rodiny. Na veřejnosti čelí neustálému sexuálnímu obtěžování a riziku davových útoků,“ popsala Hassiba Hadj Sahraoui, náměstkyně ředitele Amnesty International pro Střední východ a severní Afriku. Devadesát devět procent dívek a žen v průzkumu z roku 2013 uvedlo, že zažily nějakou formu sexuálního obtěžování. Skoro polovina dotázaných také zažila nějakou formu domácího násilí. Některé z nich popsaly brutální fyzické a psychické týrání – bití, bičování a pálení. „Často mě přivázal k posteli a bil mě řemenem. Jednou, když jsem byla těhotná, mě srazil ze schodů. Následkem toho jsem potratila, “ uvedla pro Amnesty International jedna z žen, která si prošla domácím násilím. Známé jsou i sexuální davové útoky, které se odehrály na Tahrírském náměstí. Několik žen svlékli do naha, vláčeli ulicemi, byli holemi, napadli noži a řemeny. V souvislosti s těmito události byl uvězněn jen malý počet mužů. Mnoho žen stále čeká na spravedlnost.

Egyptské úřady se sice snaží zavést iniciativy, které by takovému jednání zamezily – zavedení zákona, který by měl kriminalizovat sexuální obtěžování. Prezident Abdel Fattah al-Sisi se sice veřejně zavázal, že bude tento problém řešit, ale dosud nebyl předložen žádný reálný plán. Úřady stále odmítají uznat rozsah problému a uhýbají klíčový reformám, které by pomohly při řešení tohoto problému pramenícího z diskriminačního postoje vůči ženám. To je ostatně podle Hassaby Hadj Sahraoui běžná praxe – egyptské vlády prohlašují, že se začnou zasazovat za práva žen, aby nasbíraly politické body. Slibují reformy, které nikdy nedodrží.

Ženy, které seberou odvahu a ohlásí sexuální obtěžování, se ve většině případů setkávají s nezájmem ze strany policie a také s naprosto nevyhovujícími trestně-právními předpisy. Například domácí násilí nebo znásilnění vlastním manželem není výslovně považováno za trestný čin. Proto spousta žen raději v tichosti snáší hrubé zacházení. Tomu nahrává i diskriminační rozvodový systém. Zatímco muži se se svojí manželkou mohou rozvést bez jakéhokoliv uvedení důvodu, ženy se buďto musí vzdát svých finančních práv nebo se připravit na dlouhou a nákladnou soudní bitvu, aby prokázaly, že jim manžel skutečně ubližoval.