Severní Korea: v koncentračním táboře Čotok trpí 200 tisíc lidí

 

Záběry z oblasti odhalují umístění tábora, jeho velikost a také podmínky, v nichž vězni žijí. Podle odborníků z Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS), kteří analyzovali snímky pořízené v dubnu 2011 a porovnávali je s těmi z roku 2002, se jedná o oblast o rozloze 92 km2, která se stále zvětšuje. Vězni jsou zde umístěni ve dvou zónách – Zóně revoluční a tzv. Zóně totální kontroly. Z té ještě nebyl nikdo nikdy propuštěn.

Podle informací, které AI získala také od bývalých vězňů Čotoku, panují v táboře otřesné podmínky hraničící s otroctvím. Mučení a jiné formy ponižujícího a brutálního zacházení s vězni jsou na denním pořádku, každý vězeň již viděl veřejnou popravu na vlastní oči.

„Severní Korea musí s pravdou ven. Korejské úřady popíraly existenci takto obrovského koncentračního tábora po celá desetiletí,“ sdělil Sam Zarifi, ředitel AI pro asijsko-pacifickou oblast.

„Čotok šokuje svou brutalitou i Amnesty International, která již zažila leccos. Dochází zde k porušování snad všech lidských práv a svobod, která byla v minulých šedesáti letech na mezinárodním poli vybojována,“ dodal Zarifi.

 

Jak dlouho tábor funguje a jak vypadá nyní?

 

 

Získat informace o fungování tábora je velice obtížné. Téměř nikdo totiž Čotok neopustil živý.

 

Amnesty International se domnívá, že tábor je v provozu už od 50. let. Za celou dobu se však podařilo opustit Zónu totální kontroly jen třem lidem, kteří utekli. Okolo 30 jich pak bylo propuštěno z Revoluční zóny a všem se pak podařilo emigrovat ze Severní Koreje. Podle svědectví bývalého vězně z Revoluční zóny zemřelo v letech 1999–2001 v táboře okolo 40 % lidí na podvýživu.

Satelitní záběry ze současnosti ukazují 4 z 6 táborů, které se rozkládají na obrovské ploše v divočině provincií Jižní Pchjongan, Jižní Hamgjong a Severní Hamgjong. Obživu tábora zajišťuje především jeho vlastní zemědělská činnost. Vězni pracují také v uhelných a vápencových dolech.

Srovnání satelitních snímků z roku 2011 a 2002 odhaluje, že se tábor významně rozrůstá. Jen v jednom z táborů celého komplexu Čotok – v části Kwalinso 15 – jsou drženy tisíce lidí, a to pouze kvůli podezření z vazeb na někoho stíhaného či proto, že byl zadržen někdo z jejich příbuzných.

Většina vězňů je držena v tzv. Zóně totální kontroly, odkud nebyl ještě nikdy nikdo propuštěn. Velká část vězňů vůbec netuší, proč jsou zavřeni.

 

Lidé žijí jako otroci

 

 

Amnesty International získala rozhovor s bývalým vězněm z Čotoku Čong Kjon-kilem.

Ten byl držen tři roky v Revoluční zóně a po propuštění utekl ze Severní Koreje. Organizace má také na vyžádání k dispozici satelitní snímky a expertní analýzu, která dokazuje existenci tábora a přibližuje, jak v něm asi probíhá každodenní život.

 

„V Čotoku žijí stovky tisíc lidí bez sebemenších práv a svobod, je s nimi zacházeno jako s otroky. Jedná se o nejhrůznější podmínky života, které jsme za posledních padesát let v Amnesty International zdokumentovali,“ sdělil Sam Zarifi.

 

„Podmínky života v táboře jsou nelidské a Kim Čong-il musí tento tábor okamžitě zavřít,“ dodal.